Na světě je spousta podivných zvyků a obzvlášť co se týká stravování. Osobně jsem zastáncem toho, ať si každý jí co chce, když to nenutí mě, ale tohle je něco, co tolerovat jednoduše nemůžu.
Pokud zrovna jíte, přestaňte číst!
Čínští kuchaři vymysleli způsob, jak připravit rybu tak, aby byla na talíři ještě živá. Rybě obalí hlavu mokrým hadrem a na pánvičce zaživa osmaží. Jelikož má ryba veškeré důležité orgány v hlavě, tak to celé přežije a je na talíři stále čerstvá.
Jestli chcete, podívejte se na video:
Dle toho, co napsali novinky.cz se proti takovému způsobu přípravy ozvala spousta organizací na ochranu zvířat z celého světa a mluvčí čínské ambasády k tomu řekl následující:
Nemyslím si, že je fér obviňovat jiné kultury za to, že mají jiné stravovací návyky a tradice. My máme své tradice, Španělé mají koridu, vy jste měli ještě donedávna hon na lišky. My za to vás ani Španěly nekritizujeme. Navíc jsme už zakázali třeba lov tygrů pro jejich kosti na výrobu tradiční čínské medicíny. A našemu průmyslu to značně uškodilo.
Takže to bych blil ještě jednou! V první řadě, lov na lyšku je celkem přirozená věc. Lyška sama si svoji potravu loví. Býčí zápasy už tak přirozená věc nejsou, nicméně když už býk padne, toreador ho dorazí. Dokonce i ten lov tigrů je v pořádku z toho pohledu, že je přirozený (ovšem otázka je, jak dlouho by jim ti tygři vydrželi živit tygrozpracující průmysl - ať už to znamená cokoliv).
Dokonce i pojídání chobotniček zaživa (i s tím, že občas gurmána zadusí jak se zuby nehty - totiž vlastně chapadla - snaží nenechat se sežrat), nebo vysrkávání právě otevřených mušlí. To všechno se v přírodě děje denně, nesčetněkrát a po miliony let. Je to přirozený běh věcí.
Tohle ja ale něco úplně jiného. Ryba je nejenže připravena za živa (což je samo o sobě zbytečné), ale je připravena tak, aby žila ještě na talíří, což už nelze nazvat jinak než zvráceností.
Kdo někdy utrpěl nějaké popáleniny, ví co je to za slast. Kapr je smažením popálený tak na 80% těla. Na druhou stranu je třeba zmínit, že pokud maso není syrové, tak jsou tou dobou zřejmě už zničeny receptory bolesti v kůži a po přípravě ryba trpí méně, než během ní. To že jakmile jsou receptory v kůži zničeny neznamená, že je bolest pryč.
Samotná příprava - jakkoliv může být rychlá - je tím nejhorším. Jednak ryba zažívá bolest v plné míře, dokud není kůže dostatečně spálená - nebo lépe řečeno propečená. Jenže ryba má po celé délce těla také tzv. postraní čáru. Jedná se o řadu senzorů vnímajících změnu tlaku a proudění vody a do jisté míry fungují jako pasivní sonar. Stejně jako všechny smyslové orgány, tak i tyto obsahují velké množství nervů a jejich usmažení musí být daleko nejbolestivější.
Také je třeba vzít v úvahu, že ryba (jelikož je na suchu) se celou dobu dusí. Jak je známo, vyšší obsah kyslíku v krvi tlumí bolest, nižší bude nejspíš působit opačně.
Jak plyne ze samotné anatomie ryb, tak jsou ryby snad jediní živočichové, které je možno takto připravit - nemají v těle žádné důležité ográny, které by mohli při smažení přestat fungovat - vše mají v hlavě. Přesto si troufnu připodobnit tento způsob přípravy na člověku.
Je to jako by vám usmažili ruce, nohy a uši, přitom vás celou dobu dusili a po naservírování na stůl vás strávníci ještě vzkřísili z bezvědomí, aby se přesvědčili, že jste čerství.
Kultura a tradice je jedna věc. Zvrácenost je věc druhá.
Žádné komentáře:
Okomentovat